Třetí stříbrná mince z cyklu Doba ledová je věnována obávaným šavlozubým tygrům.

Na reverzní straně mince je vyobrazen šavlozubý tygr hned dvakrát. V jednom případě jde o celkový pohled na šelmu, ve druhém o detail hlavy se smrtícími zuby. Opis uvádí latinské jméno pravěkého druhu SMILODON. Okolní krajina je pokryta okrovým smaltem, který evokuje atmosféru na konci doby ledové. Protože mince vycházejí v zahraniční licenci ostrova Niue,nesou na averzu ještě jeho státní znak, nominální hodnotu 5 DOLLARS (NZD) a rok emise 2026.

Ačkoli se jim říká šavlozubí tygři, pravěké kočky nebyly svému modernímu jmenovci příbuzné. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, Africe a Americe, kde až do konce poslední doby ledové žil nejznámější zástupce této podčeledi jménem smilodon. Výjimečně velcí jedinci vážili přes 400 kilogramů a jejich charakteristické špičáky měřily 30 centimetrů. Tyto zahnuté zbraně vyčuhovaly z tlamy, kterou smilodon dokázal rozevřít do úhlu 120 stupňů, což je bezmála dvojnásobek oproti dnešnímu lvovi. Byly ostré jako břitva a sloužily k lovu velkých zvířat s tlustou kůží. Ve srovnání s běžnými zuby potřebovaly k proražení kůže a svalů až o 50 % nižší sílu, ale predátor s nimi musel zacházet opatrně. Snadno se totiž lámaly, a smilodon se tudíž zaměřoval na krk, břicho, či jiné měkké části kořisti, aby se vyhnul kousnutí do tvrdých kostí. Obávané šelmy stály na vrcholu pravěkého potravního řetězce, ale jejich specializace se jim stala osudnou. Když došlo ke změně ekosystému a velcí tlustokožci vyhynuli, šavlozubé kočky ztratily svou výhodu a před deseti tisíci lety postupně vymizely. První lidé, kteří na sklonku doby ledové kráčeli po severoamerickém světadílu, však ještě měli tu smůlu, že na smilodona narazili…

Minci doprovází tematická brožurka.