Dvacátá stříbrná mince z cyklu Na kolech vzdává hold parní lokomotivě řady 387.0, která je známá pod přezdívkou „Mikádo“.

Reverzní straně mince, která je dílem medailéra MgA. Martina Daška, vévodí vyobrazení Mikáda na kolejích.V návaznosti na název cyklu je dalším motivem reverzu detail jednoho z kol lokomotivy. V podobném duchu se nese i averzní strana mince, která je vyplněna segmenty kol různých dopravních prostředků. Protože mince vycházejí v licenci zahraničního vydavatele, kterým je ostrov Niue, nese averz ještě jeho nezbytné náležitosti – státní znak, nominální hodnotu 1 DOLLAR (NZD) a rok emise 2023.

Lokomotivy řady 365.0, které byly první československou konstrukcí po první světové válce, neměly dostatečný výkon. Především na tratích s náročnějším sklonem nezvládaly držet požadovanou rychlost, a tak Československé státní dráhy přišly s požadavkem na silnější stroj. Dle zadání měla nová rychlíková lokomotiva utáhnout vlak o hmotnosti 400 tun do stoupání 10 promile rychlostí nejméně 60 km/h při maximálním nápravovém tlaku 16 tun. Ministerstvo železnic zadalo zakázku Škodovým závodům, ověřovací série byla objednána v roce 1925 a hned nato začaly v plzeňském podniku práce na nejkrásnější a nejsilnější československé lokomotivě meziválečné éry. První kusy řady 386.0 byly dodány roku 1926, ale záhy vyšlo najevo, že mají vyšší než požadovanou hmotnost. Nápravový tlak činil 17 tun, a lokomotiva, která získala upravené označení 387.0, proto nesměla na většinu tratí. Dráhy měly pochopitelně výhrady, ale i tak nový stroj převzaly a podrobily zkouškám. Mezitím se výrobce snažil nedostatky odstranit a tratě byly rekonstruovány, aby unesly i těžké lokomotivy. Ani druhá série z roku 1930 však odběratele neuspokojila. Podařilo se to až třetí sérii, jejíž výroba byla zahájena v roce 1932. Do roku 1937 bylo v celkem pěti sériích vyrobeno 43 kusů řady 387.0. Jednotlivé série byly zdokonalovány – díky úpravám mohly lokomotivy dosahovat rychlosti až 120 km/h, přičemž za hodinu spolykaly dvě tuny uhlí a vytvořily páru ze 100 litrů vody. Neobvykle krátký litinový komín s korunou, který připomínal módní dámský účes, stroji zajistil přezdívku Mikádo. Když koncem 40. let přišly modernější řady známé jako Šlechtična a Albatros, Mikáda byla přesunuta na osobní vlaky, kde postupně dosluhovala. Poslední exemplář byl vyřazen roku 1974. Výkony parních lokomotiv na neelektrizovaných hlavních tratích pak převzaly dieselové lokomotivy, ale řada 387.0, která v sobě kombinovala eleganci a výkon, je dodnes právem považována za vrcholnou konstrukci rychlíkové lokomotivy v Evropě…

Nedílnou součástí mince je výpravné balení v podobě leporela, které obsahuje doprovodný text a dobové fotografie.