Staroměstský orloj, který každoročně obdivují miliony turistů z celého světa, patří k největším památkám staré Prahy. Hold mu proto vzdává velká zlatá mince, jejíž hmotnost je odvozena od historických čtyřicetidukátů.

Příběh přístroje, který měří nejen čas, ale také postavení nebeských těles, se začal psát roku 1410, a Staroměstský orloj se tak řadí k nejstarším na světě. Předkládá unikátní svědectví o technické zručnosti středověkých hodinářů a je jedinečným uměleckým dílem, ve kterém se snoubí řada rozličných stylů – od gotického po romantický. Pražský orloj je také opředen řadou pověstí, které praví, že jeho chod je spojen se samotnou existencí naší vlasti. Když malíř Josef Mánes získal zakázku na tvorbu kalendářní desky orloje, která měla doplnit astronomický ciferník Mikuláše z Kadaně, jeho kolegové se ho snažili odradit. Podle proroctví totiž každého, kdo se pustil do práce na orloji, čekalo šílenství. Neštěstí však nehrozilo jenom samotnému umělci – orloj byl po staletí nefunkční, a pokud by byl znovu spuštěn, české země měla postihnout pohroma. Mánes nedbal varování a vytvořil monumentální alegorii dvanácti měsíců. Ať šlo o náhodu, nebo o skutečnou kletbu, proroctví se vyplnilo – orloj byl definitivně zprovozněn roku 1866, kdy do Čech vpadli Prusové, rozpoutala se epidemie cholery a samotného malíře zničila duševní choroba…

Reverzní straně mince, která je dílem medailérky Petry Brodské, DiS., vévodí pohled na jižní stranu věže Staroměstské radnice doplněný propracovanými detaily soustrojí astronomického ciferníku a kalendářní desky orloje. Opis na reverzu uvádí STAROMĚSTSKÝ ORLOJ. Protože se jedná o minci vydávanou v zahraniční licenci ostrova Niue, nese averzní strana nezbytné atributy emitenta – jméno a portrét královny Alžběty II., nominální hodnotu 250 DOLLARS (NZD) a rok emise 2020. Kompozici averzu dotvářejí ozdobné ornamenty.

Limitovaný náklad mince, jejíž emise volně navazuje na předchozí ražbu o hmotnosti čtyřicetidukátu s motivem Pražského Jezulátka, čítá pouhých 99 kusů.