Zlatá půluncová mince s motivem Českého lva.

Reverzní straně vévodí český lev v netradičně realistickém podání se Svatováclavskou korunou na hlavě. Averzní strana pak předkládá orlici na štítu, která je syntézou svatováclavského, moravského a slezského dravce. Autorem reliéfu je již tradičně medailér Asamat Baltaev, DiS. Protože mince vychází v licenci zahraničního emitenta, kterým je ostrov Niue, jejií averzní strana nese jeho nezbytné atributy – jméno a portrét královny Alžběty II., nominální hodnotu 10 DOLLARS (NZD) a rok emise 2022.

Nejznámější příběh o tom, jak se exotický lev stal symbolem české země, představuje pověst o Bruncvíkovi – bájném knížeti, který cestoval až do daleké Afriky, kde pomohl králi zvířat v boji s lítou saní. Věrohodnější vysvětlení nabízejí staří kronikáři. Podle nich roku 1158 císař Fridrich I. Barbarossa odměnil knížete Vladislava II. královskou korunou a novým erbovním zvířetem, které nahradilo dosavadní orlici. Lev představoval ctnosti rytíře, sílu a odvahu, které Vladislav prokázal při dobývání města Milána v císařových službách. A jak heraldická šelma přišla ke svému druhému ocasu? Opět v tom sehrálo roli hrdinství. Roku 1204 pomohl král Přemysl Otakar I. císaři Otovi IV. v boji proti Sasům a český lev za to dostal druhý chvost, který ho odlišil od šelem ostatních národů a dodal mu jedinečnou prestiž. Středověcí spisovatelé však svá vyprávění rádi přibarvovali a nejsou spolehlivým zdrojem informací. Jisté je proto jediné – první skutečně doložený český lev byl symbolem dynastie Přemyslovců a objevuje se na jezdecké pečeti Vladislava Jindřicha z roku 1203. Na znak celé země lva povznesl až Přemysl Otakar II., král železný a zlatý.

Mince je balena v ochranné plastové kapsli.