Univerzální nákladní automobil Praga V3S, jehož nejvýznamnějším rysem byla bezkonkurenční průchodnost terénem, sice vznikl pro potřeby československé armády, ale zazářily také jeho civilní varianty. Hold mu vzdává dvaadvacátá stříbrná mince z cyklu Na kolech.

Reverzní straně mince, vévodí vyobrazení nákladního automobilu Praga V3S ze tříčtvrtečního pohledu. Doplňkovým motivem reliéfu je fekální savice. Protože mince vycházejí v licenci zahraničního vydavatele, kterým je ostrov Niue, nese averzní strana jeho nezbytné náležitosti – státní znak, nominální hodnotu 1 DOLLAR (NZD) a rok emise 2024.V návaznosti na název sběratelského cyklu je obvod averzu tvořen segmenty kol různých dopravních prostředků.

Po druhé světové válce řešila československá armáda problémy s vozovým parkem. Počty vozidel byly nedostačující a řada z nich byla ve špatném technickém stavu. Údržbu znesnadňovala typová roztříštěnost– vedle zastaralých předválečných dopravních prostředků totiž vojákům sloužily kořistní stroje či vozy dodané v rámci poválečné pomoci. Stavy byly doplňovány mírně upravenými silničními nákladními automobily domácí provenience, ale ty nedokázaly splnit nemalé nároky armády. Podařilo se to až konstruktérům podniku Praga, jejichž vůz vstoupil do dějin motorismu pod zkratkou V3S – vojenský třítunový speciál.Prototyp byl dokončen na začátku roku 1952, a když pak začaly vojskové zkoušky, rychle se ukázalo, že Vejtřaska patří k nejlepším nákladním vozidlům své doby. Byla robustní a houževnatá, ale také jednoduchá, a tudíž spolehlivá i snadno opravitelná. Díky specifické konstrukci se třemi nápravamiumístěnými vysoko nad osou otáčení kol měla neskutečné terénní schopnosti. Dokázala například zdolat 40 centimetrů vysokou kolmou překážku. Díky pohonu všech kol a nízké pohotovostní hmotnosti se nebořila ani v rozbahněné půdě. Nosnost činila tři tuny v terénu a pět tun na silnici. Automobil však měl i četné nedostatky – byl velmi hlučný, těžko ovladatelný a značně nepohodlný. Řidič musel mít hodně síly, zkušeností a odvahy. V létě mu pravou nohu spaloval motor, v zimě mu levá noha mrzla ode dveří. Zimní startování připomínalo šamanský obřad a uplatňovaly se při něm například hořící noviny nacpané do sání. Armáda však byla spokojená a postupně navyšovala objednávky. Základ tvořily valníky a skříňové verze. Vznikaly pojízdné dílny, radiovozy, ambulance či nosiče raketometů. Univerzální Vejtřaska sice vznikla pro potřeby vojáků, ale následně se bohatě uplatnila také v civilním životě – ve stavebnictví, lesnictví, těžbě a mnoha dalších odvětvích. Sériová výroba, která začala v roce 1953, trvala až do roku 1990. Celková produkce je odhadována na 130 000 vozů. Tisíce z nich – jeřáby, valníky nebo třeba fekální vozy – potkáváme na silnicích dodnes…

Nedílnou součástí mince je výpravné balení v podobě leporela, které obsahuje doprovodný text a dobové fotografie.