Přestože byla Kopřivnice národnostně českým městem, místní automobilka Tatra se roku 1938 – po Mnichovské dohodě – dostala do rukou nacistického Německa, které z ní okamžitě učinilo součást své vojenské mašinérie. Německá armáda si objednala výrobu nákladního automobilu, který by byl vyrobený z nedeficitních surovin, který si poradí se špatnými cestami a jehož motor by byl chlazený vzduchem. Vodní chlazení totiž představovalo problém na ruských pláních, kde voda kvůli nedostatku mrazuvzdorných prostředků zamrzala, i v afrických pouštích, kde se vody nedostávalo ani žíznivým vojákům. Tak roku 1942 přišla na svět Tatra 111, která se nedala srovnat s ničím, co do té doby vzniklo v Kopřivnici ani jinde na světě. „Stojedenáctka“ splnila všechny požadavky zadavatele. Její konstrukce využívala běžnou ocel a téměř žádné barevné kovy. Kabina byla vyrobena z fíbru a dřevotřísky. Vzduchem chlazený vznětový motor byl prvním svého druhu na světě. Samozřejmostí bylo využití „tatrovácké koncepce“ – unikátního druhu automobilového rámu s nezávislým zavěšením kol. Všechny polonápravy byly výkyvné, což umožňovalo velmi dobrou průchodnost terénem. Poháněno bylo všech šest kol, přičemž pohon předních byl vypínatelný. Přestože Tatra 111 vznikla pro vojenské účely, po válce se stala symbolem obnovy a budování Československa. Všestranný automobil zaujal také v cizině – sloužil v Africe i Jižní Americe, ale jeho největším zahraničním uživatelem se stal Sovětský svaz. V rozlehlé zemi bez kvalitních komunikací mohla Tatra 111 naplno prokázat své kvality. V mrazech okolo -40 °C býval její motor v chodu dnem i nocí a souprava o hmotnosti 60 tun se dvěma přívěsy nezřídka překonávala vzdálenost přesahující 2 000 kilometrů. Byla to právě stojedenáctka, která v extrémních klimatických podmínkách jako jediná z kolony tvořené nákladními automobily nejrůznějších značek dovezla potraviny do odříznuté části Sibiře, a zachránila tak její obyvatele před smrtí hladem. Není divu, že tam vděční lidé postavili nezdolnému nezmarovi pomník…

Reverzní straně mince, která je dílem medailéra MgA. Martina Daška, vévodí vyobrazení Tatry 111 v podobě sklápěčky. V návaznosti na název cyklu je dalším motivem reverzu detail jednoho ze šesti kol nákladního automobilu. V podobném duchu se nese i averzní strana mince, jejíž obvod je tvořen výsečemi kol různých dopravních prostředků. Protože mince vycházejí v licenci zahraničního vydavatele, kterým je ostrov Niue, nese averz ještě jeho nezbytné náležitosti – portrét a jméno královny Alžběty II., nominální hodnotu 1 DOLLAR (NZD) a rok emise 2020.

Mince, která vychází s oficiálním svolením automobilky Tatra, je zasazena do výpravného balení v podobě leporela, které obsahuje doprovodný text a dobové fotografie.