Poslední zlatá mince ze čtyřdílné minisérie, která připomíná události „pražského jara“, je věnována československé emigraci.

Reverzní straně mince, která je dílem medailéra Mgr. Art. Miroslava Hrice, Art. D., vévodí číslo 68, které odkazuje na osudový rok. Osmička se rozpadá a mění se v hejno ptáků, kteří odlétají do bezpečí. Kompozici reverzu dotváří ještě československá vlajka a opis EMIGRACE 68. Averzní strana mince pak navazuje na reverz – předkládá potrhaný ostnatý drát a ptáky letící za svobodou. Protože mince vycházejí v zahraniční licenci ostrova Niue, nesou na averzní straně ještě jeho státní znak,nominální hodnotu TEN DOLLARS (NZD) a rok emise 2023.

Hned v prvních hodinách okupace Československa začala rozsáhlá emigrační vlna. Lidé, kteří netušili, co jim invaze vojsk Varšavské smlouvy přinese, utíkali do zahraničí bez pasů či výjezdních doložek. Díky uvolnění v roce 1968 trávilo rekordní množství Čechoslováků dovolenou v cizině a i řada z nich se rozhodla, že se do vlasti nevrátí. Překročit hranice bylo možné do 8. října 1969, kdy normalizační vláda cestování zakázala. Do doby, kdy benevolence pohraničníků skončila, z Československa uteklo na 150 tisíc lidí ze všech vrstev společnosti, ale odcházeli především ti mladí, kvalifikovaní a vzdělaní. Západ invazi jen vlažně odsoudil,protože měl jiné starosti – vzpomínky na nedávnou Karibskou krizi byly stále živé, Evropou zmítaly studentské nepokoje a v Americe sílily protesty proti vleklé válce ve Vietnamu. Přesto se českoslovenští uprchlíci dočkali vřelého přijetí. Azyl nacházeli v Rakousku, SRN, Švýcarsku či USA. Zpočátku komunisté pohlíželi na emigranty jako na nepřátele režimu – jejich majetky byly konfiskovány a rodiny perzekuovány. Na konci 70. let Československo svůj postoj zmírnilo a dalo občanům, kteří nelegálně pobývali v cizině, možnost návratu.Tu však využil jen málokdo. Rodiny zůstávaly rozdělené a do roku 1989 z ČSSR odešlo na 300 tisíc lidí…